„Dobré knížky jsou vždycky pravdivé, i kdyby se v nich psalo o věcech, které se nikdy nestaly a ani nestanou,“ říká v jedné povídce pilot Pirx. Platí to vlemi přesně i o Lemových prózách z oblasti science fiction. Lem zde líčí lety do kosmu, cesty na neznámé planety, důmyslné stroje a roboty, to, co se – možná – jednou stane běžnou součástí lidského světa, ale co – možná – bude navždy patřit jenom do říše fantazie. Lem nečiní ovšem z technických podrobností střed svého zájmu. Vždy a všude o zajímá hlavně člověk, jeho morálka, jeho filozofie, jeho schopnost poznávat dosud neznámé sktečnosti a vyrovnávat se s nimi. Neustále klade svým hrdinům i čtenářům otázku: stačí člověk rozumově a citově udržet krok s velkými objevy techniky a veškeré vědy?

Cyklus povídek Příběhy pilota Pirxe, podložený – jako všechny Lemovy práce – důkladným studiem kosmonautiky i psychologie, má rovněž velmi lidského hrdinu. Poznáváme Pirxe na studiích, sledujeme ho při prvních letech a zmatcích, i později v dospělosti, kdy už jako výtečný velitel kosmických korábů prožívá situace, při nichž život a smrt – jeho či ostatních – závisí především na jeho vlastním charakteru, intelektu i zkušenostech. Neodlučnou složkou těchto povídek je humor. Příběhy pilota Pirxe jsou tedy objevné, chytré, čtivé – a pravdivé v tom nejryzejším smyslu.